MATKA BOHUMILA LANGROVÁ

SESTRA MARIE BOHUMILA ŽOFIE LANGROVÁ

Narozena 1. 12. 1896 ve Slatině u Brna.

Do Kongregace vstoupila 1. 7. 1912, doživotní sliby složila 15. 8. 1921.

Generální představenou jmenována 24. 8. 1946 papežským nunciem Mons. Xaverem Ritterem.

24. 1. 1952 byla zatčena a 13. 6. 1952 odsouzena na 20 let odnětí svobody.

V roce 1960 byla propuštěna na amnestii.

8. 7. 1970 při volební generální kapitule složila svůj úřad generální představené.

10. 5. 1979 zemřela na Hradišti u Znojma.

Matka Bohumila pocházela ze živnostenské rodiny, otec byl řezníkem. Žofie byla nejstarší ze sedmi narozených dětí. Ve dvanácti letech chodila jeden rok do školy v Nové Říši. Zde v místním sirotčinci pracovala její tetička, sestra Ctibora. Měšťanskou školu navštěvovala Žofie ve Fryštáku nedaleko Lukova, kde působila její další teta, sestra Serafika. Studium na Státním učitelském ústavu absolvovala Žofie v Praze. Po složení maturity, v roce 1916, vstoupila k sestrám Boromejkám do noviciátu.

Příbuzné u Boromejek byly jednak tety (maminčiny sestry) - s. Serafika, Krescencie, Ctibora a také sestřenice - s. Kanuta a Rosario Magdalena.

14. 8. 1916 přijala Žofie řeholní roucho a řádové jméno Marie Bohumila. Poté odjela na své první působiště do Lukova, kde získala učitelskou praxi.

PŮSOBENÍ V KŘÍŽOVCE 1919-1942

V roce 1919 se sestra Bohumila vrátila zpět do Prahy, do mateřince pod Petřínem, kde působila jako učitelka ve škole Křížovka (soukromá obecná a měšťanská škola s právem veřejnosti). Již o 6 let později, v pouhých 28 letech, se stala její ředitelkou. Její výrazná osobnost sjednocovala celý učitelský sbor, kde vládla vzájemná spolupráce co do výuky, výchovy i kultury: pravidelná rodičovská shromáždění, dětské besídky, zábavná vystoupení, výpravná divadelní představení v sále na Strahově, školní rozhlas, filmová představení, hudební výchova - to vše zpestřovalo školský život, vzbuzovalo zájem o hodnoty ducha a motivovalo mládež v jednotlivých učebních oborech.

Sestra Bohumila se brzy po svém návratu do Prahy začala zajímat o fotografování a pro radost svých spolusester i školních dětí zachycovala zdařilé momentky.

Ředitelka Bohumila umožňovala členkám učitelského sboru návštěvy odborných přednášek, kurzů, organizovala exkurze do různých podniků pro prohloubení a praktické ověření učební látky, hlavně v oboru přírodovědy, ale i umělecké hodnoty historických památek. Sbírky kabinetů stále obohacovala novými pomůckami podle požadavků tehdejších učebních osnov.

Sestra ředitelka Bohumila měla vždy velký zájem o studující dorost Kongregace. Čekatelky připravovala ke zkouškám, také mladým učitelkám byla vždy nablízku, hlavně v oboru přírodovědy, matematiky a fyziky. Ve škole pěstovala národní českou píseň. Spolupracovala s hudebníky Hradčanského ústavu pro nevidomé. Školu tehdy navštěvovali naši národní umělci: Josef Bohuslav Foerster, Josef Suk, prof. Adolf Cmíral, v “ptačí hudbě” obeznámený pan ředitel Patejřík, který mládež učil chodit přírodou s otevřenýma očima a pozorným sluchem.

V roce 1942 byly zrušeny církevní školy. Matka Bohumila byla přeložena do Řep, kde pracovala v kanceláři Zemské trestnice pro ženy.

Po osvobození v roce 1945, v nastalé těžké situaci, bylo sestrám z národnostních důvodů doporučeno zvolit nové české vedení Kongregace. Dne 27. 5. 1945 proběhla volba vedení Kongregace, během níž byla zvolena generální vikářkou sestra Bohumila Langrová. Dne 24. 8. 1946 pražský nuncius Mons. Xaverius Ritter jmenoval novou generální radu Kongregace, sestra vikářka Bohumila byla jmenována generální představenou.

PO ROCE 1948

1949 - rušení řádových škol.

Duben 1950 - ztráta zpovědníků po vyvezení řeholníků z jejich klášterů.

Podzim, zima 1950 - likvidace domů administrativním zásahem Státního úřadu pro věci církevní, z osmnácti vlastních domů (Líšeň, Zákupy, Hraběšice, Piešťany, Teplice, Karlín, Řepy, Brno, Tachov) byly sestry vystěhovány většinou do Vidnavy a do Města Albrechtic.

1950 - byly zrušeny nebo zestátněny všechny mateřské školy Kongregace.

ZATČENÍ MATKY BOHUMILY - 24. 1. 1952

Ve tři hodiny ráno přijeli muži ze Státní bezpečnosti, obklíčili celou nemocnici a chtěli vniknout do klausury. Celý dům byl podroben důkladné prohlídce. Sestry zjistily, že chtějí nepozorovaně odvézt jejich nyní již zatčenou Matku a proto žádaly, aby se s ní mohly ještě rozloučit. Matka Bohumila se s nimi loučila těmito slovy:

Matka Bohumila byla po zatčení umístěna do vyšetřovací vazby v Ruzyni. Při prvním výslechu odmítla sama sebe obžalovat, za to následovala sprška nadávek a vyhrožování ze strany referenta. První vysilující výslech trval celou noc až do pěti hodin ráno, potom byla umístěna na 48 hodin do temnice. Referent sepisoval vyšetřovací protokoly svévolně, Matka s jejich obsahem nesouhlasila. Byla obžalována jako vatikánská špionka a ze zpronevěry finančního obnosu k protistátním účelům. Ve skutečnosti však pomáhala pronásledovaným kněžím, kterým se podařilo utéct z internace.

Souzena byla v “monstr” procesu Otto Mádr a spol. na zimním stadionu v Brně 11. - 13. 6. 1952 a odsouzena na 20 let ztráty svobody. Po odsouzení byla vězněna v Novém Jičíně, větší část trestu pak ve věznici v Pardubicích, kam byla umístěna 11. 2. 1953. Setkala se zde s dalšími sestrami z řad Boromejek i jiných řádů. Soudně stíháno a uvězněno bylo v letech 1948—1960 19 sester Boromejek a 2 jejich čekatelky. Internováno bylo 6 sester v Hejnicích a Oseku. Vyvezeno z mateřince na práci do textilní továrny bylo 44 mladých sester.

POSLEDNÍ DNY V MATEŘINCI A NEMOCNICI POD PETŘÍNEM

13. 8. 1952 byla sestrám zakázána služba u nemocných. Mateřinec byl zároveň obklíčen tajnou policií, inventář a veškeré zásoby byly zestátněny. Ministerstvo schválilo plán o rozmístění sester. 15. 8. ve 2:30 byla sloužena tichá mše svatá ze svátku Nanebevzetí Panny Marie a sestra Leonis Dočkalová při ní obnovovala sliby po 60 letech. V 7:00 odjížděly sestry určené do továrny, pak i na ostatní určená nová působiště. Sestry byly postupně vypovězeny z nemocnic, bylo jim však “dovoleno” pečovat o staré lidi v domovech důchodců a v ústavech sociální péče.

NÁVRAT NA SVOBODU

Po osmi letech, dne 11. 5. 1960, jako poslední z ostatních odsouzených Boromejek, opustila brány věznice také sestra Bohumila Langrová. Její zdraví však bylo podlomeno, nejen utrpením, ale také operací, kterou podstoupila na Pankráci, a následným rentgenovým ozařováním. Nešetrné záření zanechalo na jejím těle těžce hojitelné popáleniny. K tomu se v následujících letech přidala i cukrovka. Návrat mezi své nejbližší na Hradiště u Znojma mělo však na zdraví sestry Bohumily blahodárný vliv.

Její zájem o duchovní život a růst celé Kongregace však neutuchal. Vše dokázala nasměrovat k prohloubení duchovního života, k posílení víry a důvěry v Boží Prozřetelnost. Nadále objížděla filiálky. Pořádala četné exerciční kurzy, které sama vedla. Zavedla modlitbu kněžského breviáře, jenž vyšla tiskem v roce 1968 (prozatímní posvátné oficium přeložené P. J. Bártou). Od roku 1968 pak byla možnost opět přijímat dorost. Ihned se ujala jeho výchovy a výuky.

POUŤ DO ŘÍMA V ROCE 1969

Předtím, než se hranice do světa znovu uzavřely, podařilo se Matce Bohumile spolu s generální vikářkou při příležitosti visitace komunity v Nepomucenu, po více než 20 letech odjet do Říma. Setkala se tam s kardinálem Josefem Beranem a byla též přijata u papeže Pavla VI. v osobní audienci.

VII. GENERÁLNÍ KAPITULA V ROCE 1970

Po 25 letech mohla být řádně svolána nová generální kapitula. Jako přípravu na ni zpracovala Matka Bohumila od každé sestry podrobné dotazníky. Pro římskou Kongregaci pro řeholníky písemně sepsala podrobnou Zprávu za 25ti-leté působení ve funkci generální představené o činnosti a stavu Kongregace.

Po svém odstoupení ze služby generální představené stále projevovala živý zájem o život Kongregace. Dopsala kongregační kroniku od roku 1900 do roku 1975. Dne 1. 12. 1976 oslavila, obklopena svými nejbližšími, osmdesáté narozeniny. Pozvolna se život Matky Bohumily uzavíral. Předtím však stačila svůj životní příběh sestrám převyprávět. Nevzpomínala jenom na dětství a rané začátky řeholního života, mluvila o životě v komunistickém žaláři. Ničeho nelitovala a těm, kteří jí tolikrát ublížili a ponížili ji, dokázala odpustit. Její zdravotní stav se zhoršoval již od podzimu 1978. Zemřela za modliteb svých spolusester tiše a klidně 10. 5. 1979 v podvečerních hodinách. Pohřbu, na den její křestní patronky Žofie 15. 5., se zúčastnillo velké množství kněží, spolusester ze všech filiálek i sester z jiných společenství, mnoho příbuzných a známých. Odpočívá v pokoji na hřbitově ve Znojmě - Hradišti.

Závěrem nezbývá než konstatovat, že Matka Bohumila zůstala vždy věrna pravdě a víře v dobách nesvobody a morálního a duchovního úpadku společnosti. Potvrzuje to i její charakteristika v dalších dopisech i telegramech projevujících soustrast.

ÚSTAV PRO STUDIUM TOTALITNÍCH REŽIMŮ UDĚLIL IN MEMORIAM MATCE BOHUMILE V ROCE 2011 CENU VÁCLAVA BENDY.