NAŠE CHARISMA A SPIRITUALITA
U každého řádu se setkáte s termínem charisma. Je to skoro takové tajemné slovo. A vskutku, můžeme ho vnímat jako jakési fluidum, tedy atmosféru či zabarvení jednotlivého společenství. Mohlo by se zdát natolik spirituální, že je téměř neuchopitelné. Protože charisma je ale podstatou každého řeholního společenství, kvůli kterému vůbec vzniklo, je velmi konkrétně vtělené do jeho života.
V kontemplaci žité milosrdenství, naše charisma, byste měli pocítit ve všem, co děláme. V tom, jak se na vás díváme, jak vás přijímáme, oslovujeme. Jak steleme postel, vyšetřujeme, navštěvujeme nemocné, učíme,...
Milosrdenství nám dnes může znít až archaicky a nést se pocitem, že přijímám nějaký blahosklonný milodar. Opravdu se jedná o mimořádnou štědrost, jejíž jsem příjemcem, která mě natolik přemáhá svou nezasloužeností, až se skoro ostýchám ji přijmout. Ano, milosrdenství překypuje. Jako pramen, který tryská ze země. Jako objetí, které vás celé pojme, obklopí, obejme.
Každá z nás poznala Boha jako Milosrdenství a proto se nedivte, že chceme, aby se dostalo k vám všem!
Budeme s vámi plakat, protože se necháme dojmout jeho něžnou láskou ve vašem příběhu. Budeme se s vámi smát, když vaším i naším srdcem projde tatáž chvála. A abychom mohly takovými být, necháváme se doma v klášteře tvarovat sesterstvím, ve kterém vzájemně procházíme zkouškami a očistou lásky.
“Anebo je království nebeské, jako když obchodník, který kupuje krásné perly, objeví jednu drahocennou perlu; jde, prodá všecko, co má, a koupí ji”. Matouš 13, 45-46
FORMACE
Proces vrůstání do společenství probíhá v těchto fázích:
Aspirantura – prostor pro dívku, která pociťuje ve svém srdci tíhnutí k duchovnímu povolání a případnému zasvěcení se Bohu. Má se společenstvím sester kontakt zvnějšku, občasně dochází do komunity, setkává se s pověřenou sestrou. Jedná se o zcela nezávazné „nakukování pod pokličku“.
Kandidatura (čekatelství) – čas, kdy dívka začíná poznávat život v komunitě více zblízka, a zároveň v něm konfrontuje svou touhu stát se sestrou. Pod vedením magistry (formací pověřené sestry) mají čekatelky své společenství, kde probíhá program vzdělávání a výchovy. Ze strany společenství je u čekatelky kladen důraz na věku přiměřenou lidskou a citovou zralost, umožňující otevřenost k vedení a její schopnost budoucího života ve společenství.
Postulát - další etapa formace v komunitě sester, již s plným pracovním zapojením. Jedná se o krátkodobou zkušenost vyváženého rytmu duchovního života s pracovním vytížením. Postulantka po všech stránkách zvažuje, zda život milosrdné sestry bude tou pravou odpovědí na zakoušené Boží pozvání a naplnění jejích tužeb po životě s Bohem. Sama přejímá odpovědnost a žádá o následné přijetí do noviciátu.
Noviciát – podstatná příprava na zasvěcení, probíhá v noviciátním domě po dobu dvou let. Novicka za vedení své magistry vrůstá do charismatu a spirituality sester v životě modlitby, společenství i služby.
Juniorát – období po prvních dočasných slibech, které jsou skládány vždy na dobu jednoho roku. Juniorka se snaží o harmonickou jednotu mezi svým duchovním životem a vnější činností. Nezřídka je to čas naplněný dalším studiem a profesní zkušeností, rozvíjením všech obdržených hřiven.
Probace – půlroční příprava na věčné sliby, bez pracovního úvazku a pod vedením magistry za duchovního doprovázení vedoucího ke zvážení rozhodujícího životního kroku.
Profeska je již „hotová“ sestra s věčnými sliby, která svým zasvěcením svědčí o neodvolatelné Boží lásce a odevzdání svého života Bohu a službě církve.
HISTORIE KONGREGACE
Podnět k založení Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského dal mladý advokát Josef Chauvenel ve francouzském městě Nancy, kde po třicetileté válce bylo velmi mnoho chudých, zbídačených lidí, dospělých i dětí. Zblízka viděl hrůzu utrpení a bídy nakažených morem a stal se jejich "advokátem". Sám zasažen touto nemocí umírá v 31 letech.
Jeho otec Emanuel vyplnil přání umírajícího syna založením "Domu milosrdenství" 18. června 1652. Pět prvních sester se dává do těžkého díla. Přijímají milosrdnou lásku za své poslání. Dobrovolně takto vyloučené z vlastních rodin vytvářejí novou rodinu, kterou zasvěcují Svaté Rodině nazaretské.
6. května 1663 dochází ke státnímu schválení "Společnosti Svaté Rodiny Ježíše, Marie a Josefa"! A 21. května téhož roku k církevnímu schválení od toulského biskupa.
Podle činnosti sester je brzy lidé začali nazývat milosrdnými - a jméno sv. Karla Boromejského přidávaly proto, že sochy tohoto světce zdobily průčelí a dvůr domu, kde sestry bydlely. Sv.Karel však nejen stál v názvu Kongregace, ale už od počátku utvářel svým příkladem srdce a službu sester.
Na prosbu pana Aloise Klára vyhledal P. Heřman Dichtl dvě české dívky, které v roce 1834 vstoupily v Nancy do noviciátu a za rok je následovaly další dvě. Dne 28. 9. 1837 se spolu s francouzskou sestrou Marií Terezií Helvigovou vrátily do Čech a v Praze začaly svou činnost v ústavu slepých Na Klárově.
Zakoupily dva malé domky pod strahovskou zahradou, které daly základ nemocnici a mateřskému domu s kostelem sv. Karla Boromejského.
Činnost sester se rozrůstala - v roce 1945 působily již na 120 místech, převážně v nemocnicích, školách a různých sociálních ústavech.
V 50. letech byl všechen majetek sester zestátněn, staré sestry byly soustředěny do charitních domovů a mnoho mladých sester bylo vyvezeno do pohraničí, kde pracovaly v textilních továrnách.
Do roku 1989 pracovaly sestry jen v některých domovech důchodců a v ústavech pro mentálně a tělesně postižené, většinou v pohraničí a málo osídlených oblastech. Natajno přijímané sestry pracovaly též v nejrůznějších civilních zaměstnáních.
Dělící čarou historie Kongregace je listopad 1989. Nově získaná svoboda umožnila sestrám vystoupit z ilegality a veřejně se hlásit k zasvěcenému životu a službě lidem.
V roce 1990 začaly sestry znovu pracovat v Nemocnici Pod Petřínem. Postupně se obnovil i přilehlý kostel sv.Karla a Mateřský dům sv.Notburgy.
Během 90. let se obnovila činnost v Domově sv. Karla v Řepích a od roku 2000 převzaly sestry službu v římské koleji Nepomucenum.
Hudebně-dramatické pásmo ke 180. výročí příchodu Boromejek do Českých zemí si pusťte tady:
PATRONI KONGREGACE
Svatá Rodina – Ježíš, Maria a Josef
Její svátek slavíme o Vánocích v neděli po Narození Páně. Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského byla původně založena roku 1652 jako Společnost svaté Rodiny – Ježíše, Marie a Josefa. Tento svátek je od založení hlavním svátkem kongregace. Spiritualita našeho společenství je výrazně ovlivněna rysy rodinného života, jak je lze tušit v manželství Panny Marie a svatého Josefa z Nazareta.
Svatý Karel Boromejský
Narodil se 2. 10. 1538 na hradě Arona v Itálii jako syn slavného šlechtického rodu Borromeů. Jako druhorozený byl určen pro duchovní stav, ve 12 letech přijal tonzuru a kleriku. Měl velmi nadějné vyhlídky do života – byl bohatý, vzdělaný a navíc jeho strýc byl papežem. Navzdory tehdejším zvyklostem a mocenským intrikám 16. století poctivě studoval a s důslednou zodpovědností zastával vysoké církevní úřady, už v 27 letech byl jmenovám milánským arcibiskupem. Stav jeho diecéze byl žalostný – zpustlé kostely, nevzdělaný klérus, lidé bez víry a mravů. Karel brzy pochopil, že obnova církve se nenaplní okázalými gesty, ale důslednou obnovou života, kterou začal především u sebe. Také slavný reformní koncil v Tridentu nese pečeť tohoto neúnavného kněze, milosrdného bratra a velkodušného pastýře. Zapsal se do srdcí lidí svou statečnou a praktickou péčí v době moru. Zemřel vyčerpáním v 46 letech 3. 11. 1584 v Miláně. Jeho svátek slavíme v liturgickém kalendáři 4. listopadu.
Úcta v tradici kongregace:
Sv. Karel je hlavním patronem naší kongregace. Nebyl jejím zakladatelem, v době jejího vzniku byl již církví uctíván jako světec. Dva první domy původní „Společnosti Ježíše, Marie a Josefa" byly ozdobeny Karlovou sochou. Lidé začali sestrám říkat „milosrdné od svatého Karla". Hlas lidu se stal pro sestry znamením a svatý Karel byl vedle sv. Rodiny přijat jako hlavní patron kongregace, která si jeho jméno v názvu již ponechala. Pro sestry se stal vzorem pokorné služby trpícím, askeze a věrnosti církvi.
Svatý Jan Evangelista
Apoštol. Narodil se v 1. století v Palestině, zemřel kolem roku 101 v Turecku. Svátek v liturgickém kalendáři 27. prosince.
Podle zpráv Evangelia byl Jan spolu se svým bratrem Jakubem povolán za apoštola Ježíše z Nazareta. Jak zaznamenává církevní tradice, odešel roku 69 do Efezu, odkud řídil křesťanské obce, které založil. Zde také pravděpodobně zemřel.
Úcta v tradici Kongregace:
Kongregace ho uctívá pro jeho lásku ke Kristu, nevinnost života a kontemplaci.
Svatá Magdalena
Kajícnice. Narozena v 1. století v Palestině, zemřela v 1. století v Palestině.
Svátek v liturgickém kalendáři 22. července.
Podle evangelní zprávy je Magdaléna první učednicí Ježíše z Nazareta, která k němu přilnula kající a věrnou láskou.
Úcta v tradici Kongregace:
Na svátek sv. Magdalény 22. 7. 1679 složily první sestry v Nancy slib milosrdenství a vytrvalosti ve službě.
Svatá Marta
Ježíšova učednice. Narozena v 1. století v Palestině, zemřela v 1. století v Palestině.
Svátek v liturgickém kalendáři 29. července.
O Lazarově sestře Martě podává Evangelium zprávu jako o pečlivé a starostlivé hostitelce Ježíše z Nazareta. Další zprávy jsou legendární.
Úcta v tradici Kongregace:
Sv. Marta je příkladem pro sestry, jak spojovat praktický život milosrdenství s kontemplací.
Svatý Šebestián
Mučedník. Narozen ve 3. stol v Itálii, zemřel 20. 1. 288 v Itálii.
Svátek v liturgickém kalendáři 20. ledna
Šebestián byl velitelem osobní stráže císaře Diokleciána. Za pronásledování křesťanů byl pro svou víru umučen. Je vzýván jako vzor křesťanské statečnosti i jako ochránce proti moru.
Úcta v tradici Kongregace:
Farní kostel, pod jehož správu patřil i mateřinec v Nancy, byl zasvěcen tomuto světci. První sestry si od něho vyprošovaly odvahu a statečnost.
Svatá Ludmila
Mučenice. Narozena kolem roku 860 na hradě Pšov, zemřela 16. 9. 921 na hradě Tetín.
Svátek v liturgickém kalendáři 16. září.
Choť knížete Boleslava I. přijala na Moravě z rukou Metodějových křest a zasloužila se o kristianizaci českých zemí. Významně ovlivnila výchovu svého vnuka sv. Václava. Ve stáří byla na svém hradě Tetíně najatými vrahy zardoušena vlastním závojem.
Úcta v tradici Kongregace:
V roce 1977 byla sv. Ludmila přijata mezi kongregační patrony, neboť na její svátek roku 1837 vyšly první sestry z Nancy, aby založily novou – českou větev nancyjské kongregace.
Svatý Václav
Kníže a mučedník. Narozen kolem roku 907 ve Stochově, zemřel 28. 9. 929 ve Staré Boleslavi.
Svátek v liturgickém kalendáři 28. září.
Český kníže vládnoucí dynastie Přemyslovců, ve své době velmi kvalitně vzdělán, se ujal vlády roku 924 – svojí pokojnou a cílevědomou politikou si vysloužil titul patrona České země. Roku 929 byl svým bratrem Boleslavem násilně zavražděn.
Úcta v tradici Kongregace:
28. 9. 1837 přichází první české sestry v doprovodu dvou Francouzek do Prahy, aby zde založily novou větev nancyjské kongregace. V kostele sv. Mikuláše ve Vršovicích svěřují modlitbou zemskému knížeti Václavovi toto dílo.
Svatá Hedvika
Vévodkyně. Narozena v roce 1174 v Německu, zemřela 15. 10. 1243 v polské Třebnici.
Svátek v liturgickém kalendáři 16. října.
Manželka vévody Jindřicha I. se po celý svůj život věnovala mírnění bídy svého lidu a prohloubení křesťanské víry. Založila vedle četných nemocnic a ošetřovacích ústavů slavný klášter cisterciaček v Třebnici, kam se ve stáří uchýlila a kde také zemřela a je pochována. Je vzývána jako patronka Slezska.
Úcta v tradici Kongregace:
Klášter v Třebnici je dnes mateřským domem polské větve Boromejek, ke kterému patřila do roku 1945 česká albrechtická provincie. Sestry zde opatrují hrob té, která je pro ně příkladem milosrdné péče o svěřené.
Svatý Roch
Poutník. Narozen kolem roku 1295 ve Francii, zemřel 16. 8. 1327 ve Francii.
Svátek v liturgickém kalendáři 16. srpna.
Krátce poté co osiřel, rozdal své jmění a putoval světem jako nemajetný poutník. Na jeho cestách se projevil jeho zázračný dar uzdravovat. Spolu se sv. Šebestiánem je vzýván jako ochránce v době moru.
Úcta v tradici Kongregace:
Kaple ve francouzském mateřinci byla zasvěcena tomuto světci. Sestry se na něho obracely s prosbami o nový dorost.
Svatý František Sáleský
Biskup, církevní učitel. Narozen 21. 8. 1567 ve Francii, zemřel 28. 12. 1622 ve Francii.
Svátek v liturgickém kalendáři 24. ledna.
Jako doktor práv byl roku 1593 vysvěcen na kněze. Misionářsky působil kolem Ženevského jezera, ovládaném kalvínci. Roku 1602 byl jmenován ženevským biskupem a o 8 let později zakládá spolu se sv. Janou de Chantal Řád Navštívení Panny Marie. Proslul jako trpělivý a mírný kazatel, vážnost si získal i svým dialogem s protestanty.
Úcta v tradici Kongregace:
Řeholní život prvních sester byl formován podle Pravidel, které sv. František sepsal pro Řád Navštívení Panny Marie. Spiritualita sester nese podstatné prvky jeho duchovní nauky: tichost a kontemplaci, pokoru a horlivost pro čest a slávu Boží a spásu duší.
Svatý Vincenc z Pauly
Kněz, zakladatel řádu. Narozen 24. 4. 1581, Francie, zemřel 27. 9. 1660, Francie.
Svátek v liturgickém kalendáři 27. září.
Francouzský kněz Vincenc z Pauly zasvětil svůj život službě chudým. Dal podnět ke vzniku charitativním mužským a ženským společnostem a je považován za zakladatele všeobecné charity.
Úcta v tradici Kongregace:
Životní program sv. Vincence nese výraznou podobu se snahami vznikající společnosti Milosrdných sester sv. Karla Boromejského a stává se pro ni příkladem, jak spojit činnou lásku k lidem s kontemplací.
Svatý Jan Nepomuk Neumann
Biskup, řeholník. Narozen 28. 3. 1811 v Prachaticích, zemřel 5. 1. 1860 v Americe.
Svátek v liturgickém kalendáři 19. června
Prachatický rodák Jan Neumann po svých teologických studiích odešel na misie do Severní Ameriky. Roku 1840 zde vstoupil do kongregace redemptoristů a o 12 let později byl jmenován biskupem ve Filadelfii. Ve své diecézi rozvinul a podporoval hustou síť katolických kostelů, škol a seminářů.
Úcta v tradici Kongregace:
Janova rodná sestra Johanka – pozdější sestra Karolína, patřila k prvním členkám kongregace v Čechách. Pro toto duchovní příbuzenství s naším společenstvím byl sv. Jan Nepomuk Neumann roku 1977 generální kapitulou přijat mezi kongregační patrony.
Svatá Terezie z Lisieux
Řeholnice, učitelka církve. Narozena 2. 1. 1873 ve Francii, zemřela 30. 9. 1897 ve Francii.
Svátek v liturgickém kalendáři 1.října.
Karmelitka Terezie patří mezi nejpopulárnější světice současné doby. Zkoušena četnými vnitřními konflikty vstoupila do dějin spirituality církve svojí „malou cestou" důvěry ke Kristu. Tato učitelka církve zemřela ve svých 24 letech.
Úcta v tradici Kongregace:
Terezie byla v kongregaci uctívaná již před svým blahořečením roku 1925. Je patronkou noviciátu.