KOMUNITA V MÍSTKU

Zvláštností naší malé komunity je doprovázení mladých žen na cestě k zasvěcení. S nadsázkou a velmi stručně by se dalo říct, že u nás dívka vyroste v Boromejku. Během dvouletého času v ústraní pomáháme novickám na cestě k plnosti lidství na osobnostní, duchovní i společenské rovině. Vrůstají do služby, jak to rezonuje s naším charismatem. Dostatek prostoru je věnován zejména studiu a rozjímání evangelií a jejich spirituální reflexi. Podstatným formačním prvkem je život ve společenství. Kromě noviciátu zde některé sestry prožívají období probace - tedy přípravu na doživotní sliby.

Nyní vás svěřuji Bohu a slovu jeho milosti, které má moc vás proměnit a dát vám podíl mezi všemi, kdo jsou posvěceni. Sk 20,32

Své ruce k dílu přikládáme v péči o potřebné a nemohoucí v místních organizacích Charita Frýdek-Místek Salvia, Gaudium, kde pracujeme.

Naše komunita je nedílnou součástí místecké farnosti. Podílíme se na jejím životě a aktivitách, pro maminky připravujeme duchovní obnovy, žijeme v sousedských a přátelských vztazích s místními obyvateli.

HISTORIE

Dům v Místku na Palkovické ulici zakoupila Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského 5. listopadu 1971 od starších manželů. Tehdejší tři charitní domy již nemohly přijímat další sestry důchodkyně, proto Kongregace hledala další vhodné obydlí. To se našlo v Místku. Dům kdysi sloužil jako pekárna chleba a pečiva. K domu patří velká zahrada a předzahrádka, kde již zmínění manželé pěstovali růže a sestry pak v této tradici pokračovaly.  

Dne 21. listopadu téhož roku přijíždí do Místku sestra Charita Klepková, velká ctitelka sv. Josefa. Nese s sebou jeho sochu, aby on byl první, kdo překročí bránu nového kláštera. Jemu byla později zasvěcena i kaple tohoto domu. Na sestru Charitu a další sestry čekalo mnoho práce, shánění materiálů, dělníků a různé zařizování kvůli rekonstrukci celého přízemí a pak nádstavby prvního patra. Do toho nekonečné problémy ze strany různých úřadů nepřátelsky zaměřených vůči všemu, co bylo spojeno s vírou a náboženstvím, a tím i vůči sestrám. Hrozilo také, že sestry budou z domu vyhozeny, až dokončí všechny úpravy.

Dům byl brzy veden jako Charitní domov pro přestárlé sestry. Postupně se jich sem nastěhovalo čtrnáct. Sestry zažívaly často starosti a nejistotu, ale také tím víc projevovaly velkou důvěru v Boha a prosily o pomoc sv. Josefa. Jednu dobu hrozilo, že jim vezmou pryč kněze nebo mu odejmou „státní souhlas“. Jako částečnou obranu proti vystěhování sestry schválně nechávaly fasádu neomítnutou a dům bez kolaudace. Dalším problémem bylo, že „církevní tajemník“ nedovolil, aby všechny zde bydlící sestry mohly být přihlášeny k trvalému pobytu. Sestře Charitě se to nakonec povedlo, když využila příležitost nadcházejících voleb a protestovala proti nezákonnosti, která se páchala na sestrách.